CykloPouť SEVEROZÁPADEM ČR
29.07 – 07.08.2022
18. ročník
Trasa na kole:
Tetín u Berouna (start) – Smečno – Roudnice nad Labem – Krupka – Horní Police – Filipov-Jiříkov – Raspenava – Jilemnice – Hradec Králové (cíl).
Rekapitulace 18. ročníku:
Pořadatel: Orel Uherský Brod
Délka trasy: 600 km
Start: V ČR (Tetín)
Počet etap na kole: 8
Délka etap: od 60 km do 80 km
Obtížnost: středně náročná
Velikost pelotonu: 134 cyklistů
Poměr účastníků: 65% mužů a 35% žen.
Nejstarší účastník: 78 let
Nejmladší účastník: 13 let.
Jeli i celé rodiny.
Nejstarší kolo: ročník 1985 (značka favorit)
Noclehy: ve sportovních halách, tělocvičnách škol, třídách škol, farách, kulturních domech.
Cyklopouť pohledem účastnice Veroniky Žajdlíkové z Veselí nad Moravou.
01.DEN 29. 7. 2022 UHERSKÝ BROD – TETÍN
Zase po roce se blíží konec července. Neznamená to jen polovinu léta za námi, ale především blížící se termín dalšího ročníku cyklopoutě, na který se moc těšíme. Ve čtvrtek večer, den před odjezdem, přivážíme na orelský stadion v Uherském Brodě kola, aby se mohla naložit do vozíku. Na orelském stadionu se může také přespat, někteří tam mojí nocleh povinně, jako třeba Peťa Hubáčková. My se vracíme domů užít si ještě jednu noc na měkké matraci v posteli. V pátek vstáváme v pět hodin, abychom v šest vyjeli a před sedmou už byli zase v Brodě. Chvíli po nás přijíždí autobus. „Tomu řidiči nemůže být ani osmnáct,“ kroutí nechápavě hlavou Martin, když se vrací. Na věk se řidiče Dominika neptáme, ale zkušeností má už zřejmě mnoho, zacouvat do úzké uličky kolem aut zvládá výborně. Po příjezdu se musí autobus naložit. Silní muži i silné ženy skládají zavazadla na sedačky, ostatní věci dospodu autobusu. Pak je ještě potřeba připojit vozík. Kolem čiperně pobíhají i dvě starší paní. „Jedete s námi na cyklopouť?“ ptám se jich. „Ano, ale na kole ne,“ smějí se. „Budeme pomáhat v kuchyni.“ Teď už zbývá naložit pouze pasažéry, jede nás asi 16. Po cestě máme dvě zastávky na benzinkách, snažíme se zdržet co nejdéle, aby nás mohl Petr Gabriel autem předjet a převzít nocleh v Tetíně, než tam přijedeme my. Při čekání v Tetíně děláme si krátkou procházku k dřevěnému kříži, který nechali místní občané loni postavit na louce k výročí sv. Ludmily. Spaní je hned první noc oddělené, tak jak tomu bylo v Tetíně i loni. Muži na obecním úřadě, ženy v komunitním centru. Tam se podává také večeře – guláš s chlebem. Při jídle se vítáme s postupně přijíždějícími cyklopoutníky a přijíždí nás pozdravit také pěší poutník Petr Hirsch. Po večeři je pro zájemce připravena komentovaná prohlídka tetínských kostelů. V devět hodin slouží Pedro mši svatou a po ní se představuje organizační tým. Ještě za tmy přijíždějí poslední cyklopoutníci, jejichž vlaky měly zpoždění. Zalézáme do spacáků, venku začíná pršet.
- DEN 30.7.2022 TETÍN – SMĚČNO 67, 21 KM
Déšť naštěstí ustal, už jen trochu poprchá. Vyrážíme tedy do Komunitního centra na snídani. Tak tak to soukáme do sebe, na velké cyklopoutnické snídaně nejsou ještě žaludky zvyklé. Rychle balíme věci a nakládáme autobus, abychom v devět mohli slavnostně zahájit již 18. ročník cyklopoutí. Vítá nás také místní starosta a dostáváme požehnání na cestu. „Tři, dva, jedna, start!“ a vyrážíme z kopce do Berouna. Tam už se skupinky trhají, s Marťou jedeme podél Berounky. Trochu poprchá, ale vytahovat pláštěnky se nám nechce. V koloně na zelenou projíždíme dědinkou, když tu najednou se nad námi tyčí Křivoklát! Výjezd k němu je strmý, ale naštěstí krátký. Už vycházíme z brány, když akorát přijíždí tátova skupinka. Prý letos jen „skupina sedmi,“ ale jede jich stejně víc. Pouze si sdělíme dojmy z prvních kilometrů a vydáváme se dál, další zastávkou jsou Lány, letní sídlo pana prezidenta. Nevypadá to, že bychom byli pozváni na oběd, takže zajíždíme do místní hospody. K zámku se jedeme podívat záhy, už u brány nás vítá voják se zbraní v ruce. Vstupné do zahrad 10 Kč, ale nejdeme, vyrážíme do Stochova, kde se má uskutečnit v kostele sv. Václava dnešní mše svatá. Po mši jdeme průvodem k nedalekému dubu, který tam údajně zasadila sv. Ludmila, když se sv. Václav narodil. Zpíváme zde proto svatováclavský chorál a českou i slovenskou hymnu. Odtud už je to jen kousek k bývalému slovanskému hradišti Libušín s kostelíkem sv. Jiří. A odtud už po silnici do dlouhého kopce do Smečna. Zvuky kolotočů a pouťových atrakcí nám už zdálky napovídají, že se ve Smečně právě koná svatoanenská pouť. Nocleh je tentokrát ve velké sportovní hale, k večeři je přichystána sekaná s bramborami. Elektrokolistů i elektrických zařízení přibývá, a tak se není čemu divit, když vypadávají pojistky. Naštěstí se je podaří nahodit zpět a elektrokolaři mají nakázáno nabíjet si baterie postupně.
- DEN 31.7.2022 SMEČNO – ROUDNICE NAD LABEM 73,95 KM
Dnešní den zahajujeme chlebem s rybí pomazánkou. Mše svatá se koná v kostele Nejsvětější trojice, ke kterému se musíme probojovat skrze kolotoče, stánky a bohužel i nepořádek po včerejší pouti. Na trasu se nám daří vyjet docela brzy, počasí je dnes ideální na kolo. První zastávku má většina z nás v dědince Třebíz, v rodišti spisovatele Václava Beneše Třebízského. Kromě jeho rodného domku lze ve vsi obdivovat také původní lidovou. Pak jedeme do Panenského Týnce, kam jedou všichni navštívit nedostavěný chrám. U kostela sv. Václava v Černochově začínáme přemýšlet, kde bychom se zastavili na oběd. Časově i vzdálenostně se nabízí Mšené-lázně. Po obědě vyjíždíme dál a už se před námi tyčí vrchol dnešního dne – samotná hora Říp. Posilněni hořčíkem a pronásledováni černými mraky se vydáváme vrcholu vstříc. Nejprve je stoupání mírné, nad občerstvovací stanicí se však začíná radikálně měnit terén i sklon. Rozumní lidé nechávají svá kola pod tímto úsekem, my však i s koly pokračujeme dál. Martin jede, já se potácím pěšky za ním. A rázem je už je v nedohlednu, vyjel to na kole až nahoru. Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha je zpřístupněná a tiskneme zde další razítko do credencialu. Pár desítek metrů urazíme na Pražskou vyhlídku, odkud je vidět celá rovinatá krajina. Dolů to láká sjet na kole, po pár metrech to ale vzdávám, nechci odvařit sebe ani brzdy. Na asfaltce už i my sedáme na koně a z kopce si to valíme až do Roudnice nad Labem. Po mostu přes Labe jedeme na ubytování, které je i dnes ve sportovní hale. K večeři máme verbuňk s rýží, při popíjení kofoly hledáme rozhledny na zítřejší trase. Venku už se stmívá, když přijíždí Otec Kaška a Petra Antošová. Smích se ihned rozléhá celou halou…
- DEN 1.8.2022 ROUDNICE NAD LABEM – KRUPKA 77,70 KM
„Toto je den, toto je den…“ se rozléhá tělocvičnou, tradiční Pedrův budíček nás pobouzí do dalšího dne. O půl osmé se pod pergolou před halou koná mše svatá, po ní následuje snídaně. Příděl je půl vánočky na osobu. Před odjezdem mažeme řetězy a nakládáme si do autobusu zavazadla. Pak už se vydáváme do centra města s malou zastávkou v kostele Narození Panny Marie. V Terezíně zajíždíme k Malé pevnosti, návštěvu však necháváme na jindy, dnes nás po cestě čekají ještě jiná zastavení. V Lovosicích nejprve míříme k rozhledně U Zámečku. Ač není vysoká, výhledy jsou z ní krásné, dokud si tedy neuvědomíme, že do okolních kopců budeme brzy stoupat. Hlad zaženeme v samoobslužné restauraci, kde se ten den zastavuje velká část cyklopoutníků. Porce jsou obrovské, ceny nízké. Jedeme podél Labe dál až k odbočce na Oparenské údolí. Tam však déšť nabírá na síle, schováváme se pod strom, jen jeden vytrvalý běžec běží neohroženě dál. Po pár minutách déšť ustává, sedláme oře a vydáváme se za krásami Oparenského údolí. V jednom úseku začíná být směr cesty nejasný. Když však přijede pan Miklenda, máme jasno. „Broďané jedině přes brod!“ A tak se brodem přes potok vydáváme dál a brzy se začíná cesta zvedat. Začíná se oteplovat, proto památníku Přemysla Oráče u Stadic věnujeme jen krátké zastavení. Orat už není co, a tak pokračujeme k jezeru Milada, kam právě přilétají dvě letadla nabrat vodu k hašení požáru v Českém Švýcarsku. Po přestávce na tyčinku a napsání pohledů míříme do Krupky, místa našeho dnešního noclehu. Času na kochání se však není mnoho, musíme rychle najít ubytování a osprchovat se, než nás přijede vyzvednout tátův kamarád Mirek. Dnes se spí v základní škole přiléhající ke kostelu v Bohosudově, což je městská část Krupky. Sprchu stíháme akorát, ještě s mokrými vlasy usedám do auta. Dnes se totiž nepodává cyklopoutnická večeře, každý si ji musí zařídit sám. A tak se Mirek nabídl, že nás pozve do Ústí nad Labem do pizzerie. Před spaním si už stíháme jen vyčistit zuby a projít trasu na zítra.
- DEN 2. 8 .2022 KRUPKA – HORNÍ POLICE 77,55 KM
Vstát není zrovna lehký úkol, ale zvládáme ho. První jdeme na mši svatou do kostela Panny Marie Bolestné, ve které se ukrývá jeden z mála oltářů s baldachýnem v České republice. K snídani máme na výběr ze čtyř druhů jogurtu a tři rohlíky k tomu. Vyrazit se nám daří kolem půl desáté, první zastávka je nedaleko a je jí památník bitvy u Chlumce. Pro nás je boj především průjezd Ústím nad Labem. Ve městě je plno lidí, nepořádek, ani na razítko se nám zastavovat nechce. Pouze u kostelíků mimo hlavní centrum děláme krátkou zastávku, kostelíky jsou však zavřené, ostatně jako většina sakrálních staveb v tomto kraji. Za městem už ale najíždíme na hezkou cyklostezku podél Labe, která nás provází až do Děčína. Zde už pro razítka zastavujeme, jedeme také na nádvoří zámku a k obědu vybíráme indickou restauraci. Výborná volba, u nejlepšího obědu z celé cyklopouti polemizujeme s Martinem nad úpravou následující trasy. Do Benešova nad Ploučnicí se ještě držíme trasy doporučené, ve Františkově už z ní ale sjíždíme. V Novosedle se už napojujeme na asfaltovou silnici a z kopce si to frčíme až do Horní Police. Zde nás čeká poměrně netradiční ubytování – v opravených kostelních ambitech. „Doufám, že každou hodinu nebude nahlas odbíjet zvon,“ přemýšlí Martin. Zvon odbíjí, naštěstí ne moc nahlas. Někteří spí i na faře nebo dole v sokolovně. Horší je to se sprchou, ta je pouze jedna. Většina z nás se tedy vydává na místní koupaliště, kde máme vstup zdarma. „Pojďte si zaplavat,“ už z dálky na nás volá Pedro. Po večeři je pro nás v kostele připravena přednáška o historii kostela a jeho nedávné rekonstrukci. Po ní se ještě promítá film, někteří už ale ulehají do spacáků, jiní teprve přijíždějí do cíle.
- DEN 3. 8. 2022 HORNÍ POLICE – JIŘÍKOV 64,02 KM
Budíček je dnes až v sedm hodin, chladný ranní vzduch nás však budí dřív. K snídani je připravena pomazánka, pro nás vybíravé je k dispozici i vánočka a jogurt. Vyjíždíme brzo, na ranní mši totiž teprve míříme. Bude se slavit v jedenáct hodin v Modlivém dole, teď je však teprve deset, a to znamená ideální časový prostor na skalní hrad Sloup. Na mši přijíždíme akorát, kola necháváme podél křížové cesty. Vítá nás místní farář, Emička Pavelková se svým tátou nám i zde dělají hudební doprovod. Kolemjdoucí se zastavují, někteří se mše účastní. Slavit zde mši svatou tu totiž nebývá zvykem, je zde sloužena pouze jednou za rok. Místo je to krásné, všude kolem skály. Ve Sloupu se zastavujeme pouze na zmrzlinu. Čas rychle ubíhá, přitom velký kus cesty je teprve před námi. V Mařenicích se s tátovou skupinou opět setkáváme, ti se však zastavují ještě u kostela a v hospodě, my jedeme dál k německým hranicím. Dolní Světlá se jako dolní nejeví, do té Horní naštěstí stoupat nemusíme, naše cesta však pokračuje ještě do většího kopce. Panelová cesta je alespoň z části ve stínu, i tak hranice překračujeme úplně schváceni. Očekáváme dlouhý sjezd, pěkná asfaltová cesta ale brzy končí a červená na semaforu nás nutí opékat se dalších pět minut na slunci. Waltersdorf je překrásné německé městečko, na jeho průzkum nemáme náladu. Přejíždíme do českého Varnsdorfu, kde jako mnozí další cyklopoutníci zajíždíme ke Kauflandu. Až když tělem začne kolovat glukóza a laktóza, začínáme trochu ožívat. Doplnit energii je třeba, čeká nás totiž ještě jeden, hooodně táhlý kopec. Předjíždíme se s dalšími cyklopoutníky, každý svým tempem zdolává poslední dnešní stoupání. V Neugersdorfu začínají přibývat i pěší, za chvíli se ozývá hudba, objevují se stánky… Ve městě se koná Jakubská pouť, slaví se už prý téměř 300 let. Tátova skupina zajíždí až k Bismarckově věži, dovnitř je však pustit nechtějí, kolem se totiž připravuje obrovský ohňostroj, který má několikadenní pouť plnou kolotočů, stánků a atrakcí ukončit. Motat se mezi auty a lidmi nemáme náladu, krátce se zastavujeme až ve Filipově u baziliky Panny Marie Pomocnice křesťanům, jejíž nákres si vezeme letos na dresu. Do Jiříkova už je to jen co by kamenem dohodil, spíme v místní základní škole. S místem ke spaní i se sprchami jsou menší komplikace, náladu všem ale zvednou povidlové knedlíky. Večer přiváží pan Mahdal z nemocnice Karla Vlacha, který dnes ve sjezdu spadl a nejspíš si zlomil rameno. Zítra ho čeká operace, myslíme na něj.
- DEN 4.8.2022 JIŘÍKOV – RASPENAVA 75,95 KM
Vstávat musíme před sedmou, abychom stihli před odjezdem na mši sníst ke snídani chleba s pomazánkou. Hned za Filipovem přejíždíme do Německa, část značené cesty vůbec najít nemůžeme, na dalším úseku právě probíhá betonová oxidace. Páni dělníci nás ale nechávají projet po chodníku, takže brzy se už napojujeme na cyklotrasu a té se držíme dlouhou dobu při průjezdu malebnými německými vesničkami. U jednoho z větrných mlýnů potkáváme Skupinu sedmi. Ta v průběhu cyklopoutě přišla o dva členy – Petr Ouřada se odpojil v Děčíně a Jitka odjela na rodinnou dovolenou. Místo nich se k nim dnes připojila cyklopoutnice Verča, která jede letos poprvé. Část trasy jedeme s nimi, pak se odpojujeme a jejich skupina se dělí také. Část míří na zříceninu hradu a kláštera Oybin.. Prohlídka hradu opravdu stojí za to, jedná se o rozsáhlý komplex na pískovcových skalách. Klášter zde údajně nechal založit Karel IV. proto, aby přítomnost mnichů odehnala duchy. Za Žitavou krásná cesta mizí, vjíždíme do Polska a nestačíme se divit. Prázdné domy chátrají, cesty jsou neudržované, nejvíc nás však ohromí obrovský hnědouhelný lom Turów. U něj se napojujeme na hlavní frekventovanou silnici. Slunce na nás vrhá své rozpálené paprsky a zpocení zastavujeme ve frýdlantské kavárně na kofolu. Z Frýdlantu už to naštěstí není do Raspenavy daleko. Spíme hned u koupaliště, koupat se ale nejdeme, volíme sprchu a po ní večeři – naše oblíbené boloňské špagety. Táta si ale koupání samozřejmě nesmí nechat ujít. „Jožko, jak se prosím jmenuje Mustafova maminka?“ „No tak Mustafa je Ibrahim, takže paní Ibrahimová,“ odpovídá táta. Za chvíli už Petra volá: „Paní Ibrahimová, pojďte za námi!“ Táta dostává záchvat smíchu, Petra začíná chápat pravdu a Mustafova maminka naštěstí volání neregistruje. Honza Pečiva má večer přednášku. Poleháváme, usínáme.
- DEN 5.8.2022 RASPENAVA – JILEMNICE 61,65 KM
To už se zase musí vstávat? Jak to, že už je polovina lidí v cyklistickém? Pomalu otevírám oči a vůbec se mi nechce vylézat ze spacáku. Čeká nás však cesta krásnou krajinou, to si nemůžu nechat ujít. Na snídani máme 3 rohlíky a XXL balení žervé. Mše svatá je v Hejnicích vzdálených asi 5 kilometrů od místa noclehu. Do Hejnic přijíždíme právě na čas. Po mši si jdeme do infocentra pro razítko do credencialu a v sousedním Bílém Potoku začíná dnešní dlouhé stoupání do kopce. Zadek bolí, za chvíli už nevíme, jak bychom si poposedli. Na Směďavě zatavujeme v horské chatě, někdo na polévku, někdo aspoň na studený nápoj. Mírným stoupáním pokračujeme dál, před námi se otevírají překrásné výhledy na Jizerské hory. Míjíme rašeliniště, horské chaty, projíždíme malebnými vesničkami. V Tesařově si dáváme výborný oběd a plánujeme cestu na rozhlednu. Z rozhledny Štěpánka jsou pěkné výhledy, od Ještědu až po Krkonoše. Od rozhledny je to k ubytování v Jilemnici v podstatě z kopce. Čas je dobrý, zajíždíme se podívat k zámku, ke kostelu sv. Vavřince a do Zvědavé uličky. Dnes spíme v místní sokolovně, v noci hlásí déšť, kola si máme nechat ve dvou sklípcích. Někteří cyklopoutníci už odjíždí, začínáme si uvědomovat, že cyklopouť se pomalu chýlí ke konci. K večeři máme lečo, pojídáme ho na schodech vedoucích k workoutovému hřišti. S Martinem jdeme posilovací stroje prozkoumat, když se vracíme zpět, u pípy už se sedí v kruhu, hraje na kytaru a zpívá. Když si odcházíme lehnout, v tělocvičně už je zhasnuté, začíná se rozléhat chrápání.
- DEN 6.8.2022 JILEMNICE – HRADEC KRÁLOVÉ 85,39 KM
Dešťové kapky dopadají na střechu, bouřka hřmí nad městem, neprší jen v noci, ale i ráno. Pedro zabalený v pláštěnce obchází s kytarou spící cyklopoutníky a zpívá svůj budíček. Snídaně je tedy uvnitř, dnes chleba s paštikou. Původní mše svatá se dnes měla odehrát v kapli sv. Václava, kterou postavil cyklopoutník pan Milický, z důvodu nepříznivého počasí se mše slaví v tělocvičně. Při nakládce věcí do autobusu už neprší, oproti předchozím dnům se ale hodně ochladilo. Dneska se jede po rovině, velmi zvláštní pocit. Tepleji začíná být až k poledni. Přijíždíme do města Hostinné, kde právě probíhá pouť. Všude kolotoče, stánky, na pódiu vyhrává místní dechovka. Další zastávka je u vodní přehrady Les Království, která je zajímavá svou skoro až pohádkovou architekturou. Oběd je dnes těžké najít, při tom hledáme ve Dvoře Králové. Z Dvora Králové popojíždíme do města Žireč, kde kromě Domova sv. Josefa je i velké muzeum cyklistiky. To si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Muzeum je zajímavé, můžeme si vyzkoušet jízdu na vysokém kole. Další zastávka na sebe nenechá dlouho čekat, je jí barokní zámek Kuks. Josefov je bývalá pevnost, dnes velmi zvláštní město, ani se nám zde nechce zastavovat. Cesta do Hradce Králové vede podél Labe, po celém týdnu jízdy do kopců mi začíná jízda po rovině připadat nudná. K místu noclehu přijíždíme právě včas, abychom si dali sprchu a naložili do vozíku kola. „Pak už bereme špekáčky a jdeme opékat k táboráku. Večer probíhá hromadné ukončení cyklopoutě a předání diplomů. Největší potlesk patří všem kuchařkám a organizačnímu týmu, bez kterého by se žádný ročník nemohl uskutečnit. Poslední večer se tráví jako vždy u popíjení piva, vína i slivovice. Vymýšlí se plány, kam vyrazit příští rok. Pan doktor vedle nás začíná chrápat, je tedy nejvyšší čas dát špunty do uší a také se pokusit na chvíli usnout.
- DEN 7.8.2022 HRADEC KRÁLOVÉ – UHERSKÝ BROD
Poslední noc na karimatce ve spacáku je za námi, někteří toho v noci stejně moc nenaspali. K snídani dostáváme dlouho očekávaný závin, můžeme si vybrat makový či tvarohový. Mše svatá je sloužena v katedrále sv. Ducha. Za pár dní v Hradci Králové začíná Celostátní setkání mládeže, ve městě se tedy už pohybuje plno organizátorů, kteří přichází i na mši. Katedrála je úplně narvaná, pan varhaník je nadšený. Po mši odcházíme zpět k ubytování a nakládáme do autobusu zavazadla. Postupně odjíždějí cyklopoutníci, kteří se dopravují domů vlaky. Loučení je smutné, nicméně věříme, že se příští rok setkáme na startu dalšího ročníku. Když už je naloženo opravdu všechno, vyrážíme autobusem na cestu domů. Tentokrát nejedeme po dálnici, ale přes města a vesnice se zastávkou v Koclířově, který je také někdy přezdíván jako česká Fatima. Přestávka je krátká, návštěvu vyhlášené cukrárny však nesmíme vynechat. Nahlížíme do kostela sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské, jdeme se podívat k soše Jana Pavla II. Do Uherského Brodu přijíždíme odpoledne, zde nás čeká další loučení. Pokud celosvětová situace dovolí, tak se sejdeme zase příští rok nebo ještě letos na plánované afterparty, která se uskuteční právě v Uherském Brodě.
Veronika Žajdlíková, cyklopoutnice